průměr: 37 mm
hmotnost: 31,1 g
ryzost: 999/1000 Ag
hrana hladká, číslovaná
limit provedení proof: 616 ks
limit provedení patina: 227 ks emise: 2013
Otto Wichterle - 100. výročí narození Ag proof
hmotnost: 31,1 g
ryzost: 999/1000 Ag
hrana hladká, číslovaná
limit provedení proof: 616 ks
limit provedení patina: 227 ks emise: 2013
Objednávkový kód: CRM1127
Otto Wichterle (27. 10. 1913 - 18. 8. 1998) – světově proslulý český vědec a vynálezce, jeden ze zakladatelů makromolekulární organické chemie. Jeho nejznámějším vynálezem jsou gelové kontaktní čočky, proslavil se také výzkumem v oblasti polyamidového vlákna.
Otto Wichterle se narodil v podnikatelské rodině v Prostějově. Jeho otec byl spoluvlastníkem strojírenské firmy Wikov (Wichterle a Kovářík), která byla jedním z největších prvorepublikových producentů zemědělské techniky a troufla si i na výrobu luxusních automobilů.
Otto se v důsledku nešťastné události v dětství, kdy málem utonul v močůvce, dlouho potýkal se zdravotními problémy. To se projevilo i v jeho slabší tělesné kondici. Během studia na Státním gymnáziu v Prostějově se však spolužákům fyzicky vyrovnal, k čemuž mu dopomohla i záliba v tenisu, kterému se aktivně věnoval.
Po absolvování gymnázia se rozhodl pokračovat na vysoké škole v oboru strojírenském, neboť tam by uplatnil svůj talent pro matematiku. Na doporučení kamaráda ale podal přihlášku i na Fakultu chemicko-technologického inženýrství (dnes Vysoká škola chemicko-technologická, VŠCHT), kde byl přijat a v roce 1931 zahájil studium chemie. Na diplomovou práci, kterou zhotovil o čtyři roky později, ho připravil známý český profesor a chemik Emil Votoček. Po několika dalších měsících se Wichterle stal doktorem technických věd. Na škole pak působil jako asistent, až do jejího zavření nacisty v roce 1939.
Výzkumem polyamidů se začal zabývat po nástupu do Baťova výzkumného ústavu ve Zlíně v roce 1940. O rok později vyvinul postup na spřádání polyamidového vlákna (v tuzemsku nazývaného silon) a jeho navíjení na cívky. Po ukončení druhé světové války se vrátil na VŠCHT, kde zřídil katedru technologie plastických hmot, a kde pak působil jako profesor. Přednášel ale také na dalších univerzitách.
Myšlenkou použít hydrofilní polymer pro výrobu kontaktních čoček se zabýval od roku 1952. Slibné výsledky se dostavily poměrně brzy, problém však byl s technologií výroby. Tu Wichterle vyřešil v zimě 1961 pomocí zařízení sestaveného z dětské stavebnice Merkur: dokázal, že kontaktní čočky lze vyrábět i bez velkých finančních nákladů. Došlo k tomu paradoxně v roce, kdy mu Ministerstvo zdravotnictví oficiální výzkum zrušilo.
V roce 1958 byl při politických prověrkách označen za nespolehlivého, ale jako světově uznávaný a pro průmysl nepostradatelný vědec, mohl Wichterle pracovat dál. Už o rok později se dokonce stal zakladatelem Ústavu makromolekulární chemie a jeho prvním ředitelem.
Otto Wichterle byl také vynikajícím pedagogem. Po válce napsal moderně pojaté učebnice anorganické a organické chemie, které upravil i do německé a ruské verze.
Od roku 1990 působil jako předseda Československé akademie věd, po rozdělené státu byl jmenován čestným předsedou Akademie věd České republiky. Za své objevy získal Otto Wichterle řadu zahraničních ocenění, v roce 1993 byl podle něho pojmenován jeden z asteroidů.
Fotografie použity se svolením Zlatemince.cz.