Jiří Věneček Mistři české numismatiky
Akademický sochař, výtvarník a medailér Jiří Věneček patří k nejvýraznějším postavám české a československé numismatiky.
První soutěže Státní banky československé na návrh pamětní mince se zúčastnil už v roce 1964. To byl ještě studentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Rodák z Litomyšli od té doby vytvořil bezpočet vynikajících návrhů medailí a mincí, za něž obdržel řadu cen. Se svojí tvorbou se účastnil více než sedmdesáti výstav doma i v zahraničí. Kus světa také procestoval, když se od roku 1975 účastnil světových výstav FIDEM – byl jsem v Krakově, Florencii, Helsinkách, Londýně, Budapešti, Haagu, Výmaru, Tampere, Glasgow i v Colorado Springs.
Vedete si evidenci svých prací? Kolik medailí nebo mincí jste už vůbec realizoval?
To tedy opravdu nevím, žádnou evidenci si nevedu. Asi bych s tím měl začít (smích).
Vzpomenete si na vůbec první realizovanou medaili?
Vznikla v Ústředí uměleckých řemesel a razil ji mistr Podivín. Došlo k tomu v roce 1968, medaile se dávala za zásluhy o rozvoj hlavního města Prahy. Už o čtyři roky dříve, jako student, jsem se přihlásil do soutěže Státní banky československé na mince 10 Kčs ke Slovenskému národnímu povstání a 25 Kčs k Osvobození Československa. Do užší soutěže jsme se dostali tři: já, můj učitel Jiří Harcuba a Zdeněk Kolářský. Vyhrál Kolářský, my dva jsme získali za odměnu autorský odražek jeho práce, naše odražky jsou v depozitu banky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9)
Osobní prezentace ve společnosti privilegovaných
Začátek novověku mimo jiné rozšířil pole působnosti řezačů želez. Jejich úkolem už nebyla jen razidla pro mince. Nové objednávky zněly na medaile a také na početní peníze, známky a žetony. Tohle zboží ale nebylo pro každého. Jen jedna část společnosti, ta bohatá a vlivná, začala své postavení uplatňovat novým, vizuálně atraktivním způsobem, v kovu vyraženým jménem a erbem.
Z příšeří kouta jedné chodby pražského Hradu, vedoucí k ložnici císaře Rudolfa, se ozývaly dva tlumené hlasy. „Nemělo by to být těžké, on Rožmberkovi nedůvěřuje. Teď stačí jen pár dobře vybraných drobností a Voka už nic nezachrání.“ Druhý hlas se skepticky zeptal: „Jaké drobnosti máte na mysli?“ Pr vní se zasmál: „Může to být úplná hloupost. Podívejte se, tohle je třeba rožmberský početní peníz. Je na něm napsáno na jedné straně – PETR VOK Z ROŽMBERKA VLADAŘ. Když císaři ukážete jen tohle, ale už ne druhou stranu, na které je pokračování – DOMU ROŽMBERSKÉHO – tak postoupíme o krok dál. Jen musí být ten správný čas. Až našeho pána zase přepadnou jeho démoni a bude ve všech koutech vidět zradu."
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
