POKLADY Z VRAKŮ (1) Španělské zlato
Od objevení Nového světa do počátku 19. století získalo Španělsko ze svých amerických kolonií bilióny dolarů ve zlatě a stříbře.
Produkce nově zakládaných mincoven se nakládala v přístavech v Panamě, Kolumbii, Ekvádoru, Mexiku a Peru a ozbrojené flotily ji transportovaly do Španělska. Na dlouhé a nebezpečné cestě potkal mnoho galeon tragický osud. Podle odhadů třetina španělských lodí s pokladem nikdy nedorazila domů. Hurikán se stal osudným i jednomu z nejznámějších vraků, galeoně Nuestra Señora de Atocha.
Španělské koloniální mincovnictví
Po staletí byly španělské stříbrné mince proslulé po celém světě svou konzistentní hmotností a ryzostí. Roku 1537 Karel I. zavedl přesné standardy pro zlaté a stříbrné mince. Hmotnost osmireálu byla stanovena na 27,47 gramů a ryzost na 0,9305 a během dalších 250 let se mince změnila jen o 4,4 %. Další předností španělského oběživa byla jeho početnost. Kromě samotného Španělska byly mince raženy i v amerických koloniích. První španělská mincovna v Novém světě byla otevřena roku 1535 v Mexico City.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MINCE .CZ