Prezident Emil Hácha
Český právník a státník na medailích
V září 1938 byl pod nátlakem britské a francouzské vlády a pod hrozbou nacistické agrese donucen prezident Edvard Beneš přijmout Mnichovský diktát, vydávající nacistickému Německu bez boje českomoravské pohraničí. Československý stát se stal obětí nacistické rozpínavosti a k německému záboru se přidal ještě zábor maďarský a polský na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině.
Na znamení nesouhlasu s nepříznivým vývojem prezident Beneš již 5. října 1938 abdikoval a vzápětí potom odletěl do zahraničí. Ani v těžkém pomnichovském období a za druhé světové války nezůstal prezidentský úřad v Praze neobsazen. Po Mnichovu úřad zastával Doc. JUDr. Emil Hácha, alpinista, věřící člověk, výtečný právník evropské úrovně a milovník umění. Byl a patrně i zůstane jedním z nejkontroverznějších českých a československých státníků v dějinách dvacátého století. Tento po desítky let symbol zrady a kolaborace s okupanty však vzdoroval před více jak třemi čtvrtinami století hrubému nátlaku Adolfa Hitlera tvrdošíjněji, než se dosud vědělo, a proto se v období po roce 1989 hodnocení osobnosti prezidenta Háchy značně proměnilo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Žichlický nález Nový rozbor pražských grošů Karla IV.
V Žichlicích1 – již zaniklé osadě která se nacházela východně od Teplic, byla na jaře roku 1950 objevena při srovnávání dvora u domu čp. 9 hliněná nádobka s pražskými groši ze 14. století.
Zásluhou pana J. Pěčka dlouholetého předsedy pobočky Numismatické společnosti čsl. v Teplicích se podařilo zachytit celkem 285 celých a 5 zlomků mincí Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV., které byly předány ke zpracování do numismatického oddělení Národního muzea v Praze2. Z nádobky byl zachráněn pouze jediný střep o velikosti 37 x 30 mm, který pochází patrně z místa největší baňatosti (břicha).
Žichlický grošový nález byl zpracován a publikován Pavlem Radoměrským3. Jeho práci ztěžovala hlavně špatná čitelnost pražských grošů pro tento úsek českého mincovnictví typická, s „nedbalou“ mělkou ražbou nebo ražbou na nerovných střížcích, což pravděpodobně urychlilo i proces jejich otěru oběhem. Samostatné chronologie Janových, Karlových ani Václavových grošů v době rozboru tohoto nálezu ještě nebyly známy a proto nálezové mince P. Radoměrský určoval podle základního díla Josefa Smolíka4. Jednotlivé typy pražských grošů žichlického nálezu ale také porovnal s groši objevenými v depotu podobného charakteru, z Kamenu u Tábora5. Těžištěm žichlického nálezu byly pražské groše Václava IV. (1378-1419). Hlavně z nepřítomnosti Václavových grošů se značkou „čtyřlistý kvítek“, která byla zastoupena několika kusy v nálezu z Kamene a dalších aspektů usoudil na uložení žichlického pokladu do země ještě za života Václava IV. Bylo by jistě přínosné zabývat se také novým rozborem Václavových grošů, který nám v současnosti umožňuje chronologie Jiřího Hány6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU