Světové investiční mince (3) Wiener Philharmoniker
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, se podíváme k našim jižním sousedům.
Nejznámější evropskou investiční minci Wiener Philharmoniker razí od roku 1989 rakouská státní mincovna Münze Österreich AG. Sídlo mincovny se nachází v historické vídeňské budově, kterou nechal v první polovině devatenáctého století vystavět císař Ferdinand I.
Tradice ražby na území rakouské metropole je však mnohem starší a sahá až do roku 1194, kdy se tam pod názvem Wiener Münze objevila první mincovní dílna. Současná Münze Österreich AG je zajímavá i tím, že razí měnu Evropské unie – euro.
Zlatá mince s motivem jednoho z nejlepších světových hudebních těles, Vídeňské filharmonie, dosáhla veliké obliby i mimo Evropu. V roce 2008 se objevila také její stříbrná verze.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.
Mincovnictví USA (5)
Zlatý věk
Politické tahanice, které vedly ke znovuobnovení ražby dolaru, skončily roku 1900 přechodem USA na zlatý standard. Novou kapitolu národního mincovnictví odstartovalo znovuzvolení Theodora Roosevelta v roce 1904. Energický prezident stál za vznikem mnoha inovativních a kontroverzních ražeb, dodnes považovaných za nejkrásněší mince v historii USA. Hospodářská krize nakonec přinutila zemi ke zrušení zlatého standardu a z oběživa zmizely zlaté mince.
Na cestě ke zlatému standardu
Po ukončení ražby dolaru se společnost rozdělila na dva tábory: příznivce bimetalického standardu tzv. „Silverites“ a zastánce zlatého standardu tzv. „Gold Bugs“. Druhý z táborů postupně získával převahu a zákon z roku 1875 proto umožnil výkup „greenbacks“ ve zlatě a drobných bankovek ve stříbře. Když koncem roku 1878 „greenbacks“ opět dosáhly hodnoty nominálu ve zlatě, opuštění bimetalického standardu bylo pouze otázkou času. Běžného člověka více než politické debaty zajímalo, zda je k dispozici dostatek oběživa pro každodenní transakce. Po zrušení half dime roku 1873 bylo stále těžší rozměnit 1/4dolar. Stovky věcí běžné denní spotřeby stály 10 centů a zákaznící platící quarterem (čtvrťákem) často dostali zpět jen dime a nebo reál v hodnotě 12 1/2 centu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
