Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
Rady pro začínající sběratele mincí a bankovek (6) Sběratelství bankovek – notafilie
Každá bankovka je jiná, i když jsou si někdy velmi podobné. O O vzácnosti nevypovídá jen jejich stav, ale také drobné rozdíly, kterými se liší. Ale cena, to není jediný důvod, proč bankovky sbíráme. Ale rozhodně není zanedbatelný.
Cena bankovek
Cenu sběratelských komodit určuje celá řada faktorů. Je to především počet vydaných a dochovaných kusů a jejich rozšíření mezi sběrateli. A systém nabídky a poptávky – tedy i jistá móda. Bankovky nejsou výjimkou.
Bankovky z úsvitu svého vzniku – ať už ze zahraničí nebo z našich zemí – představovaly většinou velké finanční obnosy. Proto se nestávalo, že by si v době, kdy přestávaly platit, někdo jen tak nechal bankovku na památku. Bankovky se poctivě vracely, vyměňovaly za nové a neplatné kusy banky svědomitě ničily. Proto jsou tyto bankovky velmi vzácné. Velkou část nominálů známe pouze z dobových vyobrazení. Pokud se zaměříme na samostatnou Československou historii, jsou za nejvzácnější papírové peníze považovány státovky první a druhé emise z období první republiky. Na návrzích těchto peněz, které byly vždy považovány za skvosty meziválečné tvorby na celém světě, se podíleli nejvýznamnější umělci té doby – Alfons Mucha, Max Švabinský… Za úplně nejvzácnější naši bankovku je považována 5000 Kč z roku 1919. Ta je známa jen v 26 pravých exemplářích (viz obrázek níže).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
