Ze světa kovových známek (8) Známky na chléb
Kovové známky – poukázky k odběru chleba jsou značného stáří. Již v antickém Římě byly mezi římský lid rozdávány olověné tessery zvané frumentarie pro bezplatný příděl obilí, později
i chleba římské chudině.
Za nejstarší českou kovovou známku, za níž bylo možné obdržet chléb, byla považována ražba, kterou popisuje Vilém Killian v prodejním katalogu své sbírky1. Jak stojí v poznámce u této mosazné ražby s božím okem a opisem SPEIS DER ARMEN 1771 na líci a nápisem GUT – FÜR EINEN – TAG2 na rubu, dostávali za ni v době nouze L. P. 1771 chudí na Staroměstském náměstí chléb. Popis této známky se shoduje s německými známkami vydanými v Mnichově (obr. 1), je nepravděpodobné, že by se stejné známky užívaly i v Praze. Zda Vilém Killian známku vydával za českou, aby zvýšil její atraktivnost pro potencionální české zájemce, či o jejím německém
původu nevěděl, není známo. V pozdějších soupisech českých ražeb již tato položka není uvedena. Z Německa je známa celá řada historických poukázek na chléb pro chudé, vydávaných v dobách nouze zejména v 18. a počátkem 19. století městy, vrchností, dobročinnými spolky či kostely a církevními provinciemi. Nejznámější jsou známky Elberfeldského obilného spolku
(Elberfelder Korn Verein), jejichž prostřednictvím se v letech 1816–1817 zmírňoval dopad neúrody a následný strmý nárůst cen potravin na nejchudší vrstvy obyvatelstva
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (28) Ražba pamětní medaile s portréty významných žen
o založení mincovny a rozkvět novodobého mincovního podnikání se zasloužili snaživci, kteří vyšli z bižuterní branže.
Bižuterie se hlavně vyrábí proto, aby zdobila ženy všech věkových kategorií a podtrhla a zvýraznila jejich krásu. krásu, kterou jim dala příroda, protože ony jsou těmi, které udržují náš živočišný druh před vyhynutím. naopak muži v původním významu jsou těmi, kteří pro zachování lidské existence vytvářejí nutné podmínky. Svojí fyzickou silou si přisvojili roli vládců, a proto se od pradávna jejich portréty objevují na ražbách mincí a medailí.
Mincovna tuto tradici přijala a ve svých ražbách mužský portrét s oblibou využívala. Nikdy jsem ale neopustil myšlenku, aby se na medailích objevila krása ženské tváře. Do roku 1997 nám scházel nějaký silný motiv, který by dal impuls, aby se mincovna ve své emisní tvorbě touto myšlenkou musela vážně zabývat. Takový okamžik přišel naprosto nečekaně. Nikdo nemohl tušit, že v noci ze 30. na 31. srpna 1997 při autohavárii přijde ve svých 36 letech o život Diana princezna z Walesu. Svět ji miloval pro její vznešenost a krásu, zároveň ji kritizoval pro její komplikovaný osobní život u anglického královského dvora. Škoda, že naše morálka a pohled na život slavných žen je tak poplatný zjednodušeným mediálním obrazům, které vytváří moderní sdělovací prostředky. Smrt je naštěstí konec pozemského utrpení i slávy. Princezna z Walesu je toho zářným příkladem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MINCE .CZ