ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (14) Historizmus – nostalgie a bezradnost
Vyčerpaný empír dožíval v novostavbách úředních objektů. Tam, alespoň podle mínění estétů, bylo v polovině 19. století jeho místo.
V minulosti, v okamžiku zralém pro slohovou proměnu, byl vždy k dispozici nový sloh, který se už nějaký čas snažil vytlačit ten starý. Tentokrát ale žádný nebyl na obzoru. „co bude dál?“, ptali se ti, kteří chtěli být kultivovaní a zároveň moderní.
Kníže Metternich se lehce uklonil. Tvář zkušeného diplomata neprozradila jakékoli pocity. Císař mu právě oznámil, že už nadále nebude potřebovat jeho služeb. Vše podstatné bylo řečeno, audience skončila. Toho březnového dne roku 1848 odcházela se všemocným kancléřem celá epocha. Když pak kníže sledoval z okna kočáru dozadu ubíhající vídeňské ulice, neušly mu nenávistné pohledy a zaťaté pěsti. Od samého začátku převratného roku 1848 následovaly v rychlém sledu revoluce v Itálii, Francii, Německu a nakonec i v Rakousku. Jejich iniciátorkou a hlavní silou byla liberální buržoazie, požadující konstituční stát a demokracii. Politicky aktivní obyvatelé českých zemí tyto požadavky sdíleli, ale jejich provedení komplikovaly národnostní rozpory a různý stupeň vývoje národů monarchie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MINCE .CZ