Cena zlata na novém maximu
Cena zlata v úterý pokračovala v růstu a dosáhla nejvyšší úrovně v historii. Troyská unce zlata (31,1 g) se prodávala za 1036, 6 dolaru.
Cena zlata v úterý pokračovala v růstu a dosáhla nejvyšší úrovně v historii. Troyská unce zlata (31,1 g) se prodávala za 1036, 6 dolaru.
Posledního maxima dosáhlo zlato v březnu 2008, kdy se troyská unce prodávala za 1032 dolaru.
Cena zlata bude v růstu nadále pokračovat. Hlavní příčinou je oslabující dolar.
Dolar výrazně oslabil po zprávě, že ropné státy Arabského poloostrova tajně jednají s Ruskem, Čínou, Japonskem a Francií o tom, že by v budoucnu nahradily dolar v obchodu s ropou košem měn.
V příštích třech až šesti měsících se dočkáme dalších rekordů. Další pokles dolaru je totiž všeobecně očekáván.
Vedle zlata roste cena i dalších drahých kovů.
Rostou taky ceny důlních společností, jako např. Kazkhyms (o 6,9 procenta), Randgold (5,3 %), Antofagasta (3,5 %), Vedantan (4,5 % ) nebo AngloAmericana (4,4 %)
Temná místa našich dějin Padesátá léta na pamětních medailích
Historická témata se druží k pojmu pamětní medaile úplně organicky.
Čím hlouběji však sáhneme do historie, tím bezpečnější terén nacházíme. Uběhl už dlouhý čas a generace historiků absolvovaly nezbytné a opakované názorové střety, aby se posuzování jednotlivých dějinných událostí nakonec přiblížilo objektivnímu výkladu. Na této cestě pak historiky, s obvyklým zpožděním, následuje také většina společnosti. Jestli se ale ohlédneme jen o jednu nebo dvě generace zpět, bude situace úplně jiná. Interpretace nedávné historie nadále rozděluje a zatěžuje společnost.
Problémy s vlastními novodobými dějinami bývají markantní zejména v obdobích následujících po změnách režimu. Dříve narození to jako děti mohli sledovat u našich západních sousedů. Oba tehdejší německé státy, které se postupně zformovaly po roce 1945, dostaly šanci k historické sebereflexi. Bylo jistě poučné pozorovat v průběhu druhé poloviny minulého století, jak rozdílně ji tehdejší NSR a NDR využily. Obyvatele naší země tehdy asi nenapadlo, že se v podobné situaci jednou octnou sami. V našich novodobých dějinách jsou dva letopočty označující dvě poslední zásadní změny politických systémů. Oba roky, 1948 a 1989, zároveň ohraničují dlouhé období, kdy naše dějiny určovala hegemonie jedné strany. Oněch jednačtyřicet let, kdy komunistická strana modelovala generace občanů naší republiky, nepředstavuje jednolitý celek. Míra indoktrinace byla různá a historikové se již většinou shodli, že skutečně brutální formy měla v padesátých letech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
