Investiční zlato
Luhačovice
Zlaté cihly i pro malé investory.
Jednoduchý a spolehlivý nákup.
CENÍK MINCÍ CENÍK SLITKŮ
Město Luhačovice zatím nemá naše přímé obchodní zastoupení. Investiční zlato a investiční stříbro za nejvýhodnějsí ceny na českém trhu, můžete zakoupit v naší nejbližší kamenné prodejně, nebo vám jej diskrétně doručíme na vaši adresu.
Na prodej investičního zlata se specializujeme od roku 2004. Co to je investiční zlato? Je to zlato nejvyšší ryzosti /24 karátů/ ve formě mincí a slitků, které si kupující u nás pořizuje a odnáší. Nejedná se tedy o nějaké obchody na burze, nebo dokonce tzv. "spoření" do zlata.
Preferujte vždy fyzické vlastnictví zlata. Pouze to investiční zlato, které máte ve svém trezoru je bezpečnou investicí. A navíc je osvobozeno od DPH!
Luhacovice
Luhačovice jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji.
Žije zde přibližně 5 100 obyvatel.
První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly budování vesnic a osad. První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412. To však neznamená, že by Luhačovice byly teprve osídleny. Nejstarší historická zmínka související s touto oblastí se váže k Prakšicím a Biskupicím a je z roku 1140. Uvedené zprávy o Luhačovicku jsou dokladem postupu osídlování, které směřovalo z rovin do hornatějších území.
V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna. Ten je 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku 1945. Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým bubláním a nazýval se Bublavý. Koncem 18. století byl přejmenován a označen názvem odvozeným od křestního jména mužského člena šlechtické rodiny. V tomto případě šlo o Amanda Serenyiho, a proto dostal jméno Amandka. Kolem roku 1860 byl upraven další pramen. Původně se jmenoval Hlavní, později byl přejmenován podle hraběte Vincenta Serenyiho na Vincentku.
Koncem 18. století stavební ruch kolem pramenů značně zesílil. Byl postaven Zámeček, Vincencův dům, Stolařský dům, Venkovský dům a další s pokoji pro hosty. V roce 1795 byla vystavěna kaplička Svaté Alžběty, na jejíž fasádě byl zpodobněn znak hraběcí rodiny Serenyiů. Hlas zvonu na její věžičce oznamoval začátek a konec léčebného dne. Kaple stojí dodnes a je nejstarší stavbou lázeňského středu.
V polovině 19. století měly lázně 10 pojmenovaných domů s 83 pokoji, dvě kuchyňská stavení a dvě náměstí – Hlavní a Josefské. V roce 1895 zaznamenaly lázně do té doby největší počet hostů – až 1 700.
V roce 1928 byla dokončena a napuštěna přehrada nad Luhačovicemi. V roce 1931 byla obec elektrifikována. Vzhled lázeňského areálu se radikálně mění v roce 1934 stavbou Společenského domu podle návrhu architekta J. Roitha. V roce 1936 Luhačovice byly povýšeny na město.
Nejznámější luhačovickou fontánu vytvořil Jan Kavan, ta byla převezena ze světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, a proto se nazývá Bruselská. Na Lázeňském náměstí je Kruhová fontána. Nejnovější fontána v Luhačovicích je součástí dominanty kruhového objezdu vybudovaného v roce 2000 na náměstí 28. října.
Hydrogeologickými průzkumy bylo potvrzeno, že existují další relativně vydatné zdroje léčivé vody a byl vyvrácen mylný předpoklad, že se kapacity jednotlivých pramenů vzájemně negativně ovlivňují. V roce 2000 byl slavnostně vysvěcen nejnovější luhačovický pramen Svatého Josefa u kostela Svaté Rodiny.
V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v České republice a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům. V Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka nacházející se ve zdejší kolonádě.
V roce 1990 bylo historické jádro města prohlášenou městskou památkovou zónou.
Architektonicky zajímavým obdobím byla pro Luhačovice také 20.–30. léta 20. století, kdy byly mimo jiné postaveny budovy Městského úřadu, Bílá čtvrť, plovárna a Společenský dům. Památky: Luhačovický zámek, kaplička sv. Alžběty, kostel sv. Rodiny, Velká kolonáda, busta L. Janáčka, náhrobek Betty Smetanové.
LÁZEŇSKÉ BUDOVY: Jurkovičův dům, Chaloupka, Lázeňský dům Jestřabí, Lázeňský pavilon Radhošť, Vodoléčebný ústav s lázeňskou plovárnou, Valaška, Lázeňský dům Bedřicha Smetany, Tenisový pavilon.
VILY: vila Haná, vila Lékárna, vila Lipová (muzeum), vila Ludmila, vila Regia, vila Světlana, rodinná vila Samorostlá, vile Bellevue, vila Emausy, Augustiniánský dům.
Město Luhačovice
Žije zde přibližně 5 100 obyvatel.
První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly budování vesnic a osad. První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412. To však neznamená, že by Luhačovice byly teprve osídleny. Nejstarší historická zmínka související s touto oblastí se váže k Prakšicím a Biskupicím a je z roku 1140. Uvedené zprávy o Luhačovicku jsou dokladem postupu osídlování, které směřovalo z rovin do hornatějších území.
V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna. Ten je 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku 1945. Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým bubláním a nazýval se Bublavý. Koncem 18. století byl přejmenován a označen názvem odvozeným od křestního jména mužského člena šlechtické rodiny. V tomto případě šlo o Amanda Serenyiho, a proto dostal jméno Amandka. Kolem roku 1860 byl upraven další pramen. Původně se jmenoval Hlavní, později byl přejmenován podle hraběte Vincenta Serenyiho na Vincentku.
Koncem 18. století stavební ruch kolem pramenů značně zesílil. Byl postaven Zámeček, Vincencův dům, Stolařský dům, Venkovský dům a další s pokoji pro hosty. V roce 1795 byla vystavěna kaplička Svaté Alžběty, na jejíž fasádě byl zpodobněn znak hraběcí rodiny Serenyiů. Hlas zvonu na její věžičce oznamoval začátek a konec léčebného dne. Kaple stojí dodnes a je nejstarší stavbou lázeňského středu.
V polovině 19. století měly lázně 10 pojmenovaných domů s 83 pokoji, dvě kuchyňská stavení a dvě náměstí – Hlavní a Josefské. V roce 1895 zaznamenaly lázně do té doby největší počet hostů – až 1 700.
V roce 1928 byla dokončena a napuštěna přehrada nad Luhačovicemi. V roce 1931 byla obec elektrifikována. Vzhled lázeňského areálu se radikálně mění v roce 1934 stavbou Společenského domu podle návrhu architekta J. Roitha. V roce 1936 Luhačovice byly povýšeny na město.
Nejznámější luhačovickou fontánu vytvořil Jan Kavan, ta byla převezena ze světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, a proto se nazývá Bruselská. Na Lázeňském náměstí je Kruhová fontána. Nejnovější fontána v Luhačovicích je součástí dominanty kruhového objezdu vybudovaného v roce 2000 na náměstí 28. října.
Hydrogeologickými průzkumy bylo potvrzeno, že existují další relativně vydatné zdroje léčivé vody a byl vyvrácen mylný předpoklad, že se kapacity jednotlivých pramenů vzájemně negativně ovlivňují. V roce 2000 byl slavnostně vysvěcen nejnovější luhačovický pramen Svatého Josefa u kostela Svaté Rodiny.
V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v České republice a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především minerálním pramenům. V Luhačovicích vyvěrá 6 přírodních pramenů a desítky pramenů navrtaných. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem Luhačovských lázní je pramen Vincentka nacházející se ve zdejší kolonádě.
V roce 1990 bylo historické jádro města prohlášenou městskou památkovou zónou.
Architektonicky zajímavým obdobím byla pro Luhačovice také 20.–30. léta 20. století, kdy byly mimo jiné postaveny budovy Městského úřadu, Bílá čtvrť, plovárna a Společenský dům. Památky: Luhačovický zámek, kaplička sv. Alžběty, kostel sv. Rodiny, Velká kolonáda, busta L. Janáčka, náhrobek Betty Smetanové.
LÁZEŇSKÉ BUDOVY: Jurkovičův dům, Chaloupka, Lázeňský dům Jestřabí, Lázeňský pavilon Radhošť, Vodoléčebný ústav s lázeňskou plovárnou, Valaška, Lázeňský dům Bedřicha Smetany, Tenisový pavilon.
VILY: vila Haná, vila Lékárna, vila Lipová (muzeum), vila Ludmila, vila Regia, vila Světlana, rodinná vila Samorostlá, vile Bellevue, vila Emausy, Augustiniánský dům.
Město Luhačovice
INVESTIČNÍ ZLATÉ SLITKY ARGOR HERAEUS
Nabízíme slitky 1 gram, 2 gramy, 5 gramů, 10 gramů, 20 gramů, 1 Oz, 1 Oz Kinebar, 50 gramů, 100 gramů, 250 gramů, 500 gramů, 1 Kg
Aktualizace ceny zlata: 27.11.2024 09:51
